II. Sadhana Pada /Kniha praktického nácviku/

Patanjalího jógasútra

Kniha druhá – SADHANA PADA

/Kniha praktického nácviku/

Obsah:

Kdo je Patanjalí, vznik jógasúter
8 cest k józe
Jámy
Nijámy
Asány
Pranayama
Pratjahára
Dharana
Dhjána
Samadhi
Závěr

„Nesnáze – i závažné – nechybí na cestě jógy, není totiž jednoduché změnit naše nezralé uvědomování tak, aby se najednou otevřelo Božství.“ /Aurobindo/

Patanjali je považován za zakladatele jógy, přestože zmínky o józe jsou i ve starších dílech /Bhagavadgíta/. Zmínky o sjednocení vědomí jsou i ve védách, které jsou považovány za jedny z nejstarších indoevropských spisů a jsou v nich zmínky o dobách až 8 000 let př. n. l.

Patanjaliho jógasútry obsahují 196 vět, které jsou rozděleny do čtyř knih /pady/ a definují jógu jako nauku o fungování lidské mysli velmi jasným a stručným způsobem. Avšak pro člověka „dnešní doby“ jsou nutné komentáře překladů, které jsou často ne příliš jasné a čtenář si musí věty či odstavce přečíst několikrát, aby pochopil. Často je však potřeba výklad učitele. Nejzdařilejší /dle mého názoru/ je překlad od Františka Bendy /bohužel momentálně úplně vyprodaný/. Sútry jsou základem Radža jógy /jógy královské/.

Patanjalího jógasútra ukazuje /navádí/ v krátkých větách, jakým způsobem dosáhnout jógy. Sútra v překladu znamená nit. A tak tyto věty navlékáme jako korálky, které se nám občas rozsypou a my je musíme stále a stále sbírat a navlékat, abychom prozřeli a pochopili, co to vlastně jóga je. Dozvíme se zde všechno o praktikách, které nás k našemu cíli dovedou. Ale stejně tak tu najdeme překážky, které nám tuto cestu budou velmi znesnadňovat. Z tohoto vyplývá, že jóga není jen cvičení, jak se mnozí v západním světě domnívají. Cvičení a asány jsou jen malou součástí jógy. Jóga má velmi hlubokou filozofii a také spoustu definic. Každý začátečník se jistě ztrácí v množství pojmů a neznámých slovíček, které jóga nabízí. Je to úplně normální jev, protože všechny praktiky a koncepty, které v józe existují, se spojují v nejvyšších stádiích a člověk prohlédne tyto vztahy snáze, až se bude zabývat jógou po určitou dobu a až si začne více uvědomovat sám sebe. Takový člověk ani netuší, že ty korálky, které začíná navlékat s první lekcí jógy, bude navlékat už celý život. Tak dlouho může trvat, než člověk jógu pochopí a než dojde k poznání. Jsem přesvědčená o tom, že každý člověk vstupuje do jógy v nejvhodnějším bodě své evoluční cesty. A pokud půjde cestou jógasúter, bude jeho život jako spirála, tedy opakující se kruh na stále vyšší a vyšší úrovni.

Jak již vyplývá z výše uvedeného, jóga neznamená stát na hlavě, navštěvovat kurzy jógy, číst knihy o józe, dívat se na televizní seriály o józe, zpívat občas mantry nebo náležet k nějaké jógové skupině. Jóga je spíš způsob života , kde principy a praktiky jógy slouží jako základ duchovního života. Člověk pak žije beze strachu a obav v józe, žije tzv. jógovým životem. Jóga je vysoce etická.

A zde již začíná osmidílná stezka Patanjalího jógasúter, nebo-li druhá kniha – Sadhana Pada, kde Patanjali nabízí cestu k poznání. Této cestě se také říká Radžajóga /jóga královská/ a její hlavní myšlenkou je ovládnutí mysli vůlí praktikanta /aby byla bez myšlenek a pohybů/ a my se mohli soustředit na spojení s atmánem /vlastním Já/. Toho všeho dosáhneme prostřednictvím meditace, ke které ale budeme muset dojít. Smyslem duchovní cest je zbavení se pocitu jáství /ahankára/, který nás staví do pozice oddělenosti a výjimečnosti. Díky radžajóze zrušíme tento stav a odvrátíme se od svého vlastního já /ega/ a budeme pracovat na naší vlastní osobnosti. Je to práce sama na sobě. Ovládneme tělo a mysl. Na počátku stojí sebepřijetí a následování povinností /dharmy/.

Radžajóga je novějším názvem pro cestu, která se dříve označovala jako aštangajóga. Překlad tohoto názvu značí jóga osmi údů či osmidílná stezka. Údy znamenají stupně, tedy techniky jógy, které si musí adept osvojit, aby došel cíle, kterým je osvobození z koloběhu životů. Součástí radžajógy je i hathajóga zahrnující především ásany, pránájámu, mudry, bandhy, krije a mantrajógu. Na Západě je radžajóze a hathajóze věnována velká pozornost, avšak mezi indickými učiteli bývá tato cesta opomíjena. Je velmi pomalá a pozornost člověka rozptyluje, takže se adept často zastaví na místě a zapomene pokračovat v cestě poznávání dál. Ustrne ve snaze zdokonalit techniky a neuvědomí si, že tím často podporuje růst svého ega. Nebo naopak přeskočí některé stupně a nerozvážně jednostranně zaměřuje pozornost pouze na některou praxi. Nemírností a přehnaným úsilím se stavu rovnováhy velmi vzdaluje.

II.

Osm cest k radžajóze podle Patanjaliho

YAMA /pravidla ve vztazích zejména k ostatním bytostem/
NYAMA /dodržování pravidel ve vztahu k nám samotným/
ASANA /pozice, cvičení/
PRANYAMA /kontrola dechu, vědomá práce s životní energií prana/
PRATYAHARA /odpočinek smyslů/
DHARANA /soustředění se/
DHYANA /meditace/
SAMÁDHI /stav duchovního povznesení/

Tato osmistupňová stezka by se dala přirovnat ke křesťanskému desateru. Jeho jednotlivé stupně nelze chápat jako samostatné předměty, které se naučíme, složíme zkoušku a můžeme se zabývat něčím jiným. Všechny stupně se vzájemně prolínají a to trvale a jeden nelze uskutečnit bez druhého a jsou pro nás každodenními zásadami na celý život. A tyto zásady lze také uplatnit nejen v životě, ale také během praxe cvičení ásan.

III.

YAMA

Yama je první stupeň, kterou by měl adept zvládnout a jedná se o pětici zákazů či zdrženlivostí, k jejichž zachování se adept zavazuje. Radí nám, abychom se jim vyvarovali. Dodržováním yam se člověk zbavuje egoistických tendencí a jeho osobnost se sattvicky vylaďuje /sattva – dokonalý vyrovnaný stav/. Jedná se o jakási morální a etická pravidla, kterými se řídíme ve vztahu „já“ směrem k ostatním.

Jóga sútry obsahují 5 yam:

a/ AHIMSA – neubližování, nenásilí, ohled na vše živé. Je to zásada spočívající v úctě ke všemu živému, zákazu zabíjení a ochraně všech živých bytostí /lidí, zvířat, rostlin a země/. Může se také stát, že člověk musí bránit sebe, svoji rodinu, své milované a svoji vlast proti násilnému vpádu jiných, prostě bránit spíše tu materiální než duchovní jednotu. Skutečná ahimsá je nenásilím v myšlenkách, slovech a činech, odmítnutí jakéhokoliv ubližování někomu jinému.

Lidé, kteří vyznávají tuto myšlenku, jsou vegetariáni, vegané či frutariáni. Snít a snažit se uskutečňovat ideály o lepším světě je krásné a potřebné. Někdy se však propast mezi sny a reálným životem zdá příliš velká a nepřekonatelná. V dnešním světě je proto velmi důležité mít ideál, který je dostatečně vznešený na to, aby naplňoval potřebu lidského ducha, a dostatečně reálný, aby jej bylo možné následovat v každodenním životě. Jedení čistě rostlinné stravy vytváří prostor pro uskutečnění velkých změn. Veganský či vegetariánský svět je krásnou utopií, vznešenou a hodnou následování. Svět, v němž lidé nemusí zneužívat a využívat ostatní živé tvory, aby zahnali vlastní hlad. Svět, v němž stačí na nasycení lidstva mnohem méně zemědělské půdy a ve kterém se může na velkých plochách uskutečnit znovuoživení lesů, přirozené krajiny, divočiny. Svět, ve kterém je etický princip neubližování natolik silný, že dovede lidi k dobrovolnému uskromnění a potlačení chtíče po vlastním sebeuspokojování. Svět plný mírumilovných lidí, kteří se nemusí učit krutostem, technikám zotročování zvířat a násilného panování nad pozemským tvorstvem. Svět, v němž soucit se vším živým a jeho realizace pozdvihne lidského ducha a umožní i mnohem lidštější fungování naší společnosti. Rozhodnutí každého člověka, jenž se stane veganem či vegetariánem , má svou váhu a reálný dopad. . Veganství /vegetariánství/ je velmi reálná a praktická myšlenka. Zatímco všechny argumenty proti veganství /vegetariánství/ jsou často spekulativní a vykonstruované, realita dnešního světa jasně hovoří ve prospěch rostlinné stravy. Veganství /vegetariánství/ v sobě zahrnuje aspekt dobrovolného uskromnění a upřednostnění dobra jiných na úkor vlastních tužeb a chutí. Tento vědomý čin uskromnění je podle mého názoru tím nejcennějším, co idea těchto způsobů stravování přináší světu, uvězněnému v honbě za nekonečným sebeuspokojováním.

Ahimsou však nemusíme rozumět jen zabíjení či týrání živých bytostí. Pokud půjdeme dále, můžeme narazit také na pomlouvání nebo na negativní myšlenky o nemilé osobě, zvýšený hlas či ochrana životního prostředí. Velký důraz bych také kladla na vlastnosti jako je dobrosrdečnost, trpělivost a tolerance. Člověk má být přístupný i ochotný naslouchat a prověřovat názory druhých s tím, že mysl zůstává otevřená, napětí se snižují a podporuje se osobní i mezilidské porozumění.

Myšlenka ahimsy – nenásilí - byla také uplatňována Mahátmou Gándhím při prosazování nezávislé Indie.

Pokud bychom chtěli ahimsu promítnou do provádění ásan, znamená to, že nebudeme cvičit tak, abychom ubližovali svému tělu. Cvičíme nenásilně, bez napětí. Cvičení má být příjemné a pozice pohodlné. Ve svém cvičení budeme vytrvalí. Nesnažme se o rychlý pokrok. Trpělivost a ohleduplnost k sobě samému je na místě.

b/ SATYA – upřímná komunikace, pravdivost. Je to způsob života, který je založen na čistých duchovních hodnotách a hlubokých úvahách. Skutečná pravda se prožívá jen pomocí hlubokého vnitřního odhalení a duchovních zkušeností. Musíme si být neustále vědomi ohraničené schopnosti našich smyslů, vnímání, pojmů a představ. Prvním krokem k pravdě je uvědomit si kvalitu našeho vnímání, kontaktu našich smyslů se světem a přesvědčit se, že se naše mentální vjemy shodují s evolučním vývojem mysli nadvědomé úrovni.

Při provádění ásan se dovíme mnohé o sobě. Nic si nenamlouvejme, je to tak, jak to je. Běžme svojí zvolenou cestou a výsledek se dostaví. Berme věci, jaké jsou, vnímejme pravdu o svém těle a o své mysli v souladu se svým svědomím a pocitem odpovědnosti. Berme se takoví, jací jsme a mějme se rádi. I pravda, která se nám nelíbí, je poznání a je součástí cesty, jež můžeme využít ve svůj prospěch.

c/ ASTEYA – nebažení po věcech, nekradení, nepřivlastňování. Mnozí odsuzují krást věci jeden druhému, ale považují za zcela přirozené šidit v obchodě nebo podvádět stát při každoročním daňovém přiznání. Největším zlodějem je však ten, kdo krade „čas ducha“, čas určený k vývoji k duchovní jednotě. Zlodějem je i ten, kdo krade zásluhy jiných. Berme si proto jen to, co si zasloužíme. Uznání dobře vykonané práce uspokojuje hlubokou potřebu lidské povahy a vede k většímu úsilí a výkonu.

Cvičení není naší zásluhou, ale odpovědností za své tělo, které máme jen zapůjčené zde na zemi. Nepřivlastňujme si žádný pokrok ve cvičení. Necvičíme pro obdiv druhých, ale z vlastního rozhodnutí být sami sobě aktivní změnou. Chceme-li někoho „oslnit“, pak tím nejsilnějším prostředkem a tím je tichý a pokorný osobní příklad. Pak není třeba se pyšnit svými výsledky, o kterých se domníváme, že jsou skvělé. Pokud skutečně jsou skvělé, pak vašeho příkladu budou následovat ostatní.

d/ BRAHMACHARYA – ovládnutí jednání, sexuální zdrženlivost, upevnění se v nejvyšším vědomí. Toto pravidlo může být interpretováno jako sexuální zdrženlivost neboli sexuální čistota studenta, jako čistota mysli a činů vážného hledače duchovní cesty. Brahmačarja znamená spojení porozumění a dobré vůle, odmítá sexuální sobectví a touhu vlastnit objekt lásky. Miluje-li člověk, musí být tato láska tak čistá jako je brahmačárinova láska ke guruovi nebo bhaktova láska k Bohu.

Při cvičení dbáme zdrženlivosti v požitcích z dosažených výsledků. Jsme skromní, když dosáhneme pokroku. Radujme se, ale s pokorou. Naše mysl se ráda chlubí. Nevyhýbejme se cvičení, do kterého se nám nechce. Dejme si domácí úkoly v pěstování „askeze“ tím, že zařadíme do sestavy i pro nás neoblíbené pozice. Tato neoblíbenost nám má něco sdělit, že není vše s tou naší rovnováhou v pořádku. Zapojme svojí pevnou vůli a nedejme se odradit. Časem vše zvládneme. V konečném důsledku se vše pozitivně odrazí i ve našem osobním životě. Jde nám o to žít v harmonickém souladu vnějšího s vnitřním, materiálního s duchovním, osobního s kosmickým a být vnořen do uskutečňování sama sebe, tvorby vlastního života či osudu, chceme-li.

e/ APARIGRAHA – nepřivlastňování si, nehrabivost, nepřipoutanost, odstranění chtivosti a sobectví, ovládnutí touhy vlastnit, ovládnutí „já a můj“. Ať už člověk miluje osobu, rodinu, zemi nebo Boha, vždy se snaží učinit objekt své lásky svým vlastnictvím. Ale jakmile se stáváme vlastníky, blokujeme pozitivní odezvu druhých. V okamžiku, kdy se naše vlastnění obrací k sobectví, narůstá napětí na obou stranách vztahu a vede k nedostatečné komunikaci a často i krutosti a nenávisti. Překonejme hrabivost a chtivost, buďme připraveni sloužit druhým, aniž budeme očekávat jakýkoliv osobní zisk.

Provádění ásan není soutěž ani olympiáda. Není třeba usilovat o dokonalé pozice. Nejsme sběrateli pokroků, vše děláme sami pro sebe a nikoliv pro obdiv a proto, abychom si mysleli, že jsme lepšími jogíny než druzí. Proto, když cvičíme ve skupině, nevnímejme, zda vás někdo pozoruje. Zaměřme se na své vnitřní pocity, to je nejdůležitější. Správné provádění ásan či sestav není v tom, co si o tom myslíme, ale v tom jak to cítíme ve svých prožitcích. Realizací jógy jsme se vydali na cestu odpoutanosti k vlastnění v nejširším slova smyslu.

Dodržovat tato pravidla bez výhrad je na počátku velmi obtížné,. Vhodnější je vytvořit v sobě postoj, který pravidla respektuje a vede nás k jejich postupnému osvojování a zdokonalování. Porušováním zákazů může člověk druhým ublížit, ale také v sobě vyvolat výčitky svědomí, které do mysli vnášejí neklid. Tento neklid pak brání člověku naplňovat další stupně radžajógy. Velmi důležitou yamou je ahimsa čili neubližování, nenásilí. Tam, kde není možné se násilí vyhnout, snažíme se činnost omezit na minimum a nemít z ní žádný prospěch. Ublížit můžeme nejen činem, ale také slovem nebo myšlenkou. Negativní soudy, záměrně vyřčená slova, pomluvy a polopravdy představují také porušení první zásady yamy. Podobné a negativní myšlenky, kterými ubližujeme především sobě. S tím souvisí i celkové ladění osobnosti – sklony k hněvu či nepřátelství jsou opakem ahimsy.

IV.

NIYAMA

Jóga je velmi intelektuální, neboť pracuje s celou myslí. Na úrovni mysli se musí dodržovat pět zásad, příkazů , doporučení, pět životních podmínek, které se souhrnně nazývají NIYAMA. Tato pravidla postihují i vnitřní vrstvy osobnosti, disciplína se přenáší dovnitř. Jsou to:

Saucha /sauča/ - jde o vnitřní a vnější čistotu. Týká se čistoty těla, oděvu i prostředí, ve kterém žijeme. Jde však i hlouběji. Je zaměřena na vnitřní „ekologii“, která se zabývá očišťováním dechu nebo mysli.

Čistota je často součástí zbožnosti, ale musí zasahovat až do emoční a mentální oblasti. Proto bychom se měli očistit od negativních emocí, vyprat svou špinavou mysl, nechat si vánkem nejvyššího dechu provanout vědomí, aby odstranil mentální pavučiny předem vnesených předsudků a slepého fanatismu. Abychom toho mohli dosáhnout, musíme umožnit okolí, aby se svobodně vyjadřovalo /především opozici/. Nechme vejít nové světlo do mysli společně s čerstvým vzduchem nových myšlenek.

Čistotu těla a mysli získáme při cvičení dosahováním vnitřního klidu a harmonie, čemuž věnujeme svoji pozornost. Pomocníkem v tomto snažení nám budou i techniky hathajógy: néti, dhauti, basti, kapálabháti, trátaka a nauli. Pracujme se svými pocity a vjemy a ty dobré rozvíjejme. Buďme k sobě štědří a rozvíjejme čistou mysl. Naučme se zastavit a užívat si klidu a míru. Mějme pozitivní mysl, používejte vizualizaci čistoty.

Santosha /santóša/ - je mentální vyrovnanost, spokojenost, stav s klidnou myslí

Buďme spokojení a vděční za to, co je nám dnes dáno a s tím co právě TEĎ je. Uvědomme si, že jsme právě na takové úrovni, která je pro nás nejlepší pro další pokrok a ponaučení. Vždy v každé úrovni máme něco pochopit a zvládnout, to nelze přeskočit! Buďme tolerantní ke svým nedostatkům. Každý krůček je pro vás důležitý, a pokud nic subjektivně nevnímáme, ještě to neznamená, že jsme nepokročili a že se nic neděje. Může to být i tím, že nejsme dostatečně vnímaví na drobné změny a to se máte rovněž naučit. Naučme se vidět sami sebe na „svém místě“, ve „své životní roli“, „ve službě“. Přijměme svůj životní úkol a bezezbytku jej naplňujme každým dnem, každým okamžikem, každým činem.

Můžeme být pohlceni vírem myšlenek, emocionálním hurikánem, ale musíme dospět ke klidu Já. Odhalme, že ve středu zmatku existuje mír, a to stejně jako v nejhlubší tmě existuje světlo, uprostřed smrti život a ve lži pravda. Učme se vyrovnané činnosti klidné mysli bez bouří. Získáme tak čas pro neuspěchané kontakty s druhými, a to zvláště tam, kde jsou tyto vztahy základní. Jen málokdy se může v rušných dnech plných činností kultivovat porozumění a harmonie osobních i mezilidských vztahů. Udělejme si čas na to, abychom byli v tichu. Komunikujme jen sami se sebou. Buďme tiší a poznávejme!

Tapas – je disciplína zaměřená na ukáznění mysli, zapálené nadšení, vnitřní touha po vědění

Sebekázeň je nezbytná a vyžaduje plnou pozornost a vůli naplnit svá svobodná rozhodnutí. Berme své rozhodnutí cvičit jako vaši každodenní povinnost, vypěstujte si návyky a ty dodržujte. Nenechme se odradit dílčími neúspěchy, i to je poznání a zárodek pokroku. Pěstujme schopnost překonávat nesnáze, pokušení našeho ega k pohodlnosti či rychlému dosažení výsledku. Sebekázeň jde ruku v ruce s odpovědností. Svoji vůli můžete nacvičovat tak, že si každý den dáme nějaký úkol, k odstranění našich špatných návyků, povahových vlastností, přemíru požitkářství apod. Sami na sobě poznáme, jaký vliv taková cvičení mají na náš pokrok v józe a účinnost ásan. V konečném důsledku i v posílení pocitu spokojenosti a tiché radosti ve vlastním životě.

Pro jogína to znamená pravidelnost praxe, přesnost, schopnost „být tady a teď“. Může to zahrnovat i jiné aspekty jógové praxe, které jsou vynikající pro disciplínu a vědomí sebe sama. Tapas také reprezentuje disciplínu, která umožňuje jednat s druhými s ochotou přizpůsobovat názory a pocity tam, kde je to nutné a dopracovávat se tak porozumění. Tapas se tak stává formou karmajógy, disciplinované služby druhým.

Svadhjája – studium literatury, sebezkoumání, sebepoznání, sebeanalýza

Studiem získáváme dostatek inspirace k vlastní cestě. Ovšem nepřebírejte slova autorů knih, byť jsou sebemoudřejší. Nevěřme nikomu! Ověřujte si slova druhých na vlastní praxi, to je správná cesta dle mého názoru. Čtěme a pozorně naslouchejme. Hledejme vlastní cestu k jednotě svých myšlenek, slov a činů. Naší snahou by mělo být se nechat těmito slovy inspirovat a poznat pravdu na vlastní kůži. To je správná cesta jógy. Četbou literatury o józe, či duchovních textů bez ohledu na to jakému náboženství dáváme přednost a vyhledáváním takového společenství nám pomůže získat další tolik potřebnou vnitřní sílu. Při cvičení budou přicházet odpovědi na naše nevyřčené otázky. Zažívejme moudrost a pravdu v sobě samých. „Člověče, poznej sám sebe“, je prastarý výrok, na který často zapomínáme. Skutečné sjednocení s duchem nemůže nastat u člověka, který si neuvědomuje sám sebe. Dívejme se do sebe, hledejme v sobě, ale nestávejme se proto egoisty. Hledejme poznání skutečného Já, které nás může osvobodit od iluzí a klamů ega, nejá. Poznáme-li své skutečné své skutečné Já, zvolíme správně svůj životní cíl ve vnějším světe činnosti i svojí vnitřní aktivitu. Poznáním sebe sama je možné kultivovat osobní filozofii nebo vysoce zosobněné náboženské ideje. Skutečná pokora a skromnost se získá teprve na základě celistvosti, úplnosti povahy člověka ve spojení s duchovní jednotou. Poznat sám sebe vyžaduje trpělivost i oddanost sobě samému. Vnímání krásy a lásky všude v tom nejpravějším smyslu pomůže rozvinout vnitřní život do opravdové krásy a blaženosti.

Išvara Pranidhana – je trvalá poslušnost vyšší mysli, která se projevuje intuicí Já. Je to potrava spirituality /uctívání osobního boha, uctívání nejvyššího principu/

Išvara pranidhána ve skutečnosti znamená učit se interpretovat hlas vnitřní reality, skutečné podstaty, átmanu. Teprve v nedávných dobách se sem dostal termín Išvara, který označuje Boha. Naslouchejme hlasu ticha a poslouchejme stále bez výhrad. Cvičení provádějme s pokorou a láskou, v úctě k sobě samým. Uvědomte si, že jako bytost jsme součástí jedné podstaty bytí a naše tělo nám bylo zapůjčeno za účelem naplnění. Úctu máme chovat nejen ke svému tělu a k Bohu, ale i ke druhým lidem, i k těm, kterým se nedaří zaujímat dokonalé jógové pozice. Každý v sobě máme světlo, které nás vede k cíli. Každý může být „solí země“ nebo „světlem v domě“.

Uplatněním výše uvedených zásad a řízením se radami zkušeného a jógu praktikujícího učitele dosáhneme přijetí tzv. „jóga dršti“, tj. jógového pohledu na svět a na sebe sama.. Jako přípravné jógové techniky se používají mudry (pozice některých částí těla při práci s energií), bandhy (uzávěry) a krije.

Pokud se člověk řídí principy yamy, snáze si osvojí principy nyamy. Jóga nás učí postupně se zbavovat pouze k pozemské existenci. Naučit se ovládnout mysl, přestat dělat věci špatné a nahradit je dobrými.

Navíc by v sobě člověk měl pěstovat charakterové vlastnosti jako jsou přátelskost, soucit, empatii a porozumění, víru a důvěru a sílu s energií.

ÁSANY

K ovládnutí těla slouží třetí stupeň Ásany nebo-li pozice. Doslovný překlad slova „asana“ je posed, z čehož vyplývá, že jde o náš vztah se zemí. V této části se tělo i duše připravují na meditaci. Jedny z nejdůležitějších pozic jsou sedy určené pro meditační cvičení. Nicméně i jiné pozice, které byly k ásanám během dob přičleněny, disponují kvalitami typickými pro jógu. Jsou jimi pružnost, přizpůsobení a pohodlí. Tyto vlastnosti jsou předpokladem pro to, aby z těla a mysli vymizelo napětí a zůstalo hluboké soustředění. Ať je tedy ásana sebenáročnější nebo i dynamická, vždy v ní musí být přítomno vědomí, nastolena rovnováha, udrženo pohodlí a navozeno ztišení. Nejen při cvičení, ale vlastně nepřetržitě během dne se člověk učí vnímat a uvědomovat si tělo, protože sebelépe zaujatá pozice bez vědomí účasti je jen cvikem, nikoliv ásanou. Pak nás ásany zavedou k vnímání tří dimenzí bytosti – fyzické /hrubé/, mentální /jemné/ a duchovní /příčinné/ úrovně. Činí tak prostřednictvím tří obalů těla, do jejíchž funkcí vstupují. Jsou to obal potravy, obal vitality a obal mysli. Obal potravy či fyzické tělo se učíme vnímat nejdříve. Sledovat jeho potřeby a odezvy, pozorovat změny, které při cvičení probíhají, registrovat napětí, která se mohou objevit. Obal mysli zasahujeme při cvičení stažením pozornosti do těla, sledováním pocitů, které se v něm a přenesené jako odezvy v naší mysli objevují. Jakmile sladíme a vyrovnáme dva předchozí obaly, může dojít k ovlivnění obalu vitality a k práci s energií. Ta vyžaduje značnou citlivost mysli, bez ní není proud energie pociťován.

Cvičení jógových pozic /ásan/ je dnes nejrozšířenější jógovou praxí u nás. Velmi často si však cvičenci neuvědomují význam této praxe, provádějí ji nesprávně, a tedy i z hlediska jejího významu neúčinně. Základními chybami je dynamické provádění asán, chybějící soustředěn pozornost a porušování principu nenásilí. Pokud přidáme motivaci, aby cvičení pro nás mělo zdravotní přínos, můžeme svou praxi v nejlepším případě nazvat zdravotní tělesnou výchovou. Bohužel řada publikací o józe je především na zdravotní účinky zaměřená nebo je významně zdůrazňuje, co vede k základnímu nepochopení, co vůbec jóga je a jaké je její poslání.

Ásana se překládá také jako pohodlná pozice, ve které jsme schopni se zastavit a bez fyzického úsilí setrvat určitou dobu. Pozice má být stálá a pohodlná, aby se z těla, mysli a vědomí člověka vytvořil harmonický celek. Tento stav je možný nazvat stáváním se. Jedinou činností, kterou přitom vykonáváme, je práce s naší myslí a vědomím. Když je ásana správně provedena a člověk v ní vytrvá určitou dobu, přestane postupně vnímat dualitu principů /horko a chladno, příjemně a nepříjemně/ a po nějaké době zmizí i vědomí těla. A jak už jsem se zmínila výše: za základní praxi ásan se považují jógové sedy.

Historie ásan

Historie jógy sahá k bohu Šívovi, i když pravděpodobně jóga existovala již dříve, než se v Indii jeho kult objevil. Šíva prý určil 84 hlavních ásan z tradičních 84 000 a ve středověku z nich bylo vybráno 32, jež přinášejí štěstí. Dnes je řada z nich prakticky zapomenuta a naopak vzniklo mnoho nových.

Výuka jógy tradičně probíhá v úzkém kontaktu učitele /guru/ a žáka. První zmínky o ásanách, především sedech, jsou právě v Patanjaliho jógasútrách. Jejich podrobnější popis najdeme až ve středověkých spisech Hathajóga pradipika /Světlo jógy/ . K ásanám v sedu pak přibylo množství dalších pozic právě proto, aby se tělo dostatečně připravilo na praxi dlouhotrvajících nehybných sedů, v nichž měla být zachována vyváženost, pohodlí, klidná a soustředěná mysl. Ásany tak pomáhají adeptům získat kontrolu nad fyzickým tělem, dechem a nepokojnou myslí za všech okolností.

Názvy ásan se většinou váží k jejich původu. Sánskrtské názvy mají své vnitřní přesahy, nesou v sobě vibrace, které každý později v praxi objeví. Proto je dobré se tyto názvy učit už od začátku. Některá označení v sobě navíc skrývají příběhy a podobenství, jako například padmásana /lotosový květ/. Lotos je v Indii obzvlášť uctívaná květina. V období klidu zůstává jako kořen pod vodou v bahně, na jaře začíná růst směrem k vodní hladině a teprve nad vodou vykvete v krásný květ. Jeho pouť bývá přirovnávána k cestě jógína. Nevědomí na počátku je bahnem, jógová praxe je vodou a dosažení cíle /poznání/ květem. Navíc květ lotosu je pokryt jemnými chloupky, na kterých se žádná nečistota neudrží, takže zůstává stále čistý.

Způsob zaujímání ásan

Způsob, jakým pozici provádíme, má být pro nás příjemný a zcela bez úsilí. Proto se jedná o fyzické cvičení jen zčásti. Pozice nepůsobí jen na fyzické a pránické tělo člověka, ale ovlivňuje i jeho jemnější struktury, mysl a vědomí. Vytváří mezi nimi jednotu, tedy harmonický stav.

Tato skutečnost po nás vyžaduje zapojení celé bytosti, a pokud by jedna ze složek převážila, stala by se ásana neúčinnou. Znamená to, že přemíra fyzického úsilí škodí stejně jako statická pozice s neklidnou myslí. Stav vyrovnání těla, mysli a vědomí nazýváme někdy meditací a mluvíme o tom, že bychom měli v každé ásaně být schopni meditovat. Skutečným cílem při cvičení pozic je najít cestu k rozvinutí vědomí. Vědomí můžeme zjednodušeně definovat jako schopnost stát v pozadí a pozorovat své duševní nebo tělesné činnosti. Stát se divákem, tedy nají v sobě součást, která není ani tělem, ani myslí. Sama ásana tento rozvoj vědomí není schopna zabezpečit, nemůže k němu pomoci, zejména v kombinaci s vyššími technikami jógy, o kterých bude řeč později /dhárana, dhjána/. Jógové pozice nám pomáhají uvědomovat si tělo a tělesné pocity. Vyžadují od nás určitou míru soustředění, která s postupnou praxí vzrůstá a prohlubuje se. Zpočátku se uvědomování děje hlavně negací, kdy zjistíme, jak dlouho jsme byli „mimo“ a co všechno se odehrálo bez naší pozornosti. Je překvapivé, jak moc nevnímáme tělo, nesledujeme děje v těle a v mysli, nezachytíme všechny pocity a emoce, neregistrujeme energii.

V ásanách tělo přechází z normálního stavu přežívání do stavu vyladěného, harmonického, v němž se nachází klid, ticho a prostupuje jím vědomá pozornost. Smyslem však je nacházet se v tomto stavu nepřetržitě, kdykoliv během dne. Zkušenosti, které získáme při cvičení ásan, přenášíme do běžného života a naopak to, co si přineseme z jich cest jógy, se snažíme uplatnit i při cvičení ásan. Ásany se mají stát cestou k poznání nás samých, našeho vlastního já. Klasickou podobu pozice přizpůsobujeme sobě. Na fyzické úrovni chceme korigovat problémy fyzického těla, na energetické úrovni se učíme vnímat tok energie, na emocionální úrovni se snažíme vyplavit do vědomí potlačené obsahy mysli, které zůstávají skrytě v podvědomí a nevědomí a na té nejvyšší úrovni usilujeme o transformaci do vyššího stavu vědomí. Člověka si můžeme představit jako ledovec. Nad hladinou vidíme jeho maličkou část, tou je fyzické tělo. A protože je vidět, lze v něm snadnější registrovat změny. Pod hladinou zůstává pránické a mentální tělo, které je však cvičením ásan také ovlivněno. Jen tato skutečnost zůstává skryta, takže abychom mohli účinky dobře využít , musíme se naučit dobrém u soustředění a zvnitřnění pozornosti.

Neměli bychom opomenout ani to, co lidé pravidelně cvičící jógu dobře znají, a to je především zdravotní přínos ásan. Většina lidí poměrně rychle zjistí, že v nich cvičení vyvolává příjemné pocity, přináší jim osvěžení mysli a celkově ozdravuje tělo. I přesto, že se v „klasických“ knihách o józe nedočteme, že by se jednalo o nějaké zdravotní cvičení, je jisté, že ozdravné účinky jóga má. Jsou jimi například: protažení svalů a zlepšení pohyblivosti kloubů, zlepšení celkové pohyblivosti, zvýšení pružnosti a následně odolnosti těla /nastupuje pocit pohody/, aktivace činnosti vnitřních orgánů, příznivý vliv na žlázy s vnitřní sekrecí, posiluje svaly, zlepšuje paměť a schopnost se soustředit, odstraňuje stres, zklidňuje.

VI.

PRÁNÁJÁMA

„Prána je nedílnou součástí veškeré hmoty ve vesmíru, včetně semene a vajíčka, které jsou naplněny touto životní silou“ /Paramahansa Satyananda/

Pránájáma je čtvrtý stupeň, jehož cílem je ovládnutí prány a její využití pro koncentrační a meditační techniky. Pomocí ásan se člověk učí překonat omezení těla a mysli a získává vzhled do obalů těla. Probuzenou energii v technikách pránájámy sleduje při proudění tělem, později ji zkouší expandovat do zvolených míst. Získává kontrolu nad jednotlivými hlavními i menšími pránami.

Pokud bychom teoretizovali, slovo prána je tvořeno dvěma slabikami: pra znamená konstantní , trvalý, an označuje trvalý nepřetržitý pohyb. Jáma pak znamená kontrola. Vysvětlit, co je podstatou prány, je velmi obtížné. Někdy se uvádí, že jde o tok nervových impulsů tělem nebo tok negativních iontů. Na úrovni fyzického těla bývá pět prán charakterizováno jako různobarevné vířivé mraky o různé hustotě a předpokládá se, že jejich princip je elektromagnetický. Občas se můžeme setkat i s tím, že se o existenci prány i pochybuje. Důležité však není, co prána je, ale jak se projevuje. Její účinky vnímáme v duchovním životě. Je duchovní silou a energií mistrů jógy, schopnosti dosáhnout nadpřirozených sil /siddhi/. Dokáže léčit, omlazovat, přinášet radost i štěstí. Nachází odpovědi na otázky po smyslu života. Vede k poznání.

Podstatné je si uvědomit, že jógovou praxí můžeme tok pránické energie v těle ovlivňovat. Na fyzické úrovni tak činíme kontrolovaným nádechem, výdechem a zadržením dechu a tím působíme na 5 prán. Příkladem praxe může být nádí šódhama. Na mentální úrovni můžeme pracovat s nádími, zvláště idou a pingalou a působit tak na kundalíny, například vyrovnáváním toků prány a apány a jejich spojením se samánou v manipůře. Na úrovni spirituální lez pomocí technik dhárany /koncentrace/ a dhjány /meditace/ ovlivňovat příliv prány do těla.

Chceme-li porozumět tomu, jak se jóga dívá na energii, musíme si vzít na pomoc vesmír a jeho vznik. Vysvětlením pojmu energie zvané prána čili kosmická síla souvisí s počátkem jevového světa. Na samém počátku totiž existovala rovnováha a jedno jediné univerzum /brahman, tj. spojení puruši a prakrti/. Pojem brahman náleží védántě, zatímco pojmy puruša a prakrti patří józe. Rozkolísáním kvalit přírody zvaných guny však došlo k projevení se a vzájemnému ovlivnění dvou na sobě nezávislých principů. Těmi jsou nehybné vědomí /puruša/ a dynamická nevědomá energie /prakrti, někdy šakti/. Energie prostoupila vědomí a udržuje ho při životě, zatímco vědomí obohatilo energii o vědomí aspekty. Vznikl život a v každé jeho formě najdeme energii. V jevovém světě je tedy prána všudypřítomná, vně i uvnitř, a je v neustálém pohybu. Bez energie by neexistoval projevený život a tedy ani člověk.

Každá živá bytost potřebuje ke svému životu energii. Obvykle říkáme, že ji získáváme z potravy. Ta se v našem těle za pomoci kyslíku, který vdechujeme, rozkládá a přeměňuje na energii. My však víme, že člověk je schopen na rozdíl od zvířat žít i duchovním životem, dokáže rozvíjet své vědomí. Duchovní rozměr s sebou přináší řadu otázek o smyslu existence, o vytýčení cest, kam by se lidstvo mělo ubírat. Tuto schopnost máme každý, ale málokdo ji využívá. Jak je možné, že před člověkem stojí takové výzvy? Jóga na tuto otázku odpověděla již před několika tisíci lety. Nenadechujeme jen prostý vzduch, ale současně i energii /pránu/. A člověk jako jediný má dar tuto energii vnímat a aktivně s ní pracovat.

Neprojevená energie, jež stojí mimo jevový svět, se v sanskrtu nazývá mahaprána /velká či božská prána/. Je mimo naše možnosti vnímání a poznání, říkáme, že je na úrovni transcendentální. Jakmile však doje ke vzniku světa jevů, projeví se její kvality a většina literatury jí na projevené rovině popisuje jako Pránu. Takto je označována jako princip, který se projevuje na nejvyšší úrovni. V jevovém světě se však objevují její jemnohmotné a hrubohmotné aspekty. Jemné pránické aspekty /súkšma/ představuje dimenze energie s názvem ida /tzv. čit nebo čitta šakti/. Zatímco hrubé pránické aspekty symbolizuje dimenze nazývaná energie pingaly /tzv. prána šakti/. Nepleťme si je však se stejnojmennými názvy kanálků /nádí/, které označují cesty, jimiž energie proudí.

Ida neboli čit šakti symbolizuje měsíční princi a souvisí se vším, co je v našem životě mentální povahy, ať jsou to myšlenky, pocity, vibraci či obrazy. Zasahuje tak do oblasti, jež je označována termínem antahkárana a tvoří ji mamas /nižžší mysl/, buddhi /vyšší mysl/, čitta /myšlenková substance/ i ahankára /jáství/. Můžeme říci, že vše, co v naší mysli povstává, je ovlivněno silou idy. Ida tak kontroluje dva důležité obaly: manomájakóšu /obal mysli/ a vidžňánamájakóšu /obal intelektu/. Měsíční princip je nestálý, je to proměnlivá mysl. V tantře je reprezentována Šakti. Ve fyzickém těle odpovídá parasympatickému autonomnímu nerovovému systému /odpovídá za útlum a relaxaci/. Ida ovlivňuje pravou mozkovou hemisféru, sídlo emocí, intuice a tvořivosti.

Pingala neboli prána šakti je životní silou se symbolem slunce a souvisí s fyzickou vitalitou. Zasahuje do sféry těla, až už na úrovni nejnižší /annamájakóša – obal potravy/, či v jemné formě na úrovni nejvyšší /ánandamájakóša – obal blaženosti/. Slunečný princip je stálý. V tantře je reprezentována bohem Šivou. Ve fyzickém těla je prána šakti představována sympatickým autonomním nervovým systémem, který je odpovědný za aktivitu. Pingala ovlivňuje levou mozkovou hemisféru, sídlo racionality, logičnosti a abstraktního myšlení.

Síly idy a pingaly se mohou v určitém momentu vyrovnat. Tato rovnováha přináší vymizení vzruchů, nastoluje neutrální stav a je-li tělo připraveno, probouzí se energie kundalini /prána šakti/. Ta je zvláštním projevem duchovní energie, reprezentuje kosmickou mahzapránu v lidském těle. Je božskou cestou, projevující se jako mocný proud řeky, který obsahuje vibrace od hrubých přes jemné formy a je kontrolován samostatnou Pránou, tedy energií z úrovně kauzální či příčinné. Shrneme-li pojmy svázané s termínem energie, můžeme říct, že mahaprána, jejíž doménou je úroveň transcendentální vědomí, se jeví na úrovni příčinné jako Prána. Její působení na rovině mentální čili jemné však vnímáme ve formě idy a pingaly, dvou doplňujících se polaritách energií. Obě odebírají jen část potenciálu dřímajícího v kundaliní, takže teprve po vyrovnání těchto protikladných sil může dojí k transformaci a vybuzení energie zvané kundaliní, která nás vede k splynutí s nejvyšším principem. Na nejnižší, tzv. fyzické čili hrubé úrovni se energie projevuje jako pět prán /pančaprána/. Těchto pět hlavních prán /nazývaných též jako prána vajú/ má za úkol kontrolovat funkce těla.

Nyní pár vět k práci s pránou. Název pránajáma v sánskrtu znamená ovládnutí prány /vitální energie/. Někdy se nepřesně překládá jako kontrola dechu /prána a jáma/, ale ve skutečnosti jde o spojení slov prána a ajáma, což znamená pránická kapacita čili zvýšení prámy. Energii do těla přivádí mj. plný jógový dech a ten je také prostředníkem, pomocí něhož se naše pozornost uvědomí pránický pohyb. Vědomí prány stojí na samém počátku pránájámické praxe. Být si vědom energie /prány/ v sobě a kontrolovat ji, případně usměrňovat její pohyb představuje náplň pránájámíckých cvičení.

Rozhodneme-li se s energií pracovat, je třeba si uvědomit, jakým způsobem se k nám prána dostává. Vitální energie vstupuje do těla nervovými zakončeními při jeho činnosti. Základní aktivitou těla je dýchání, proto říkáme, že prána do těla vstupuje s dechem. Tělo však absorbuje energii nejen nervovými zakončeními v nose, ale i povrchem těla či s příjmem potravy /ústy/. Na konci života, když přestaneme dýchat, zmizí z těla i prána. Úkolem pránájámických technik je pránu si uvědomovat, řídit její tok a směřovat ho do určitých míst /např. manipúry/, případně působit na některou část prány /například v mozku/.

Dýchání

Dýchání je procesem, který vzniká v těle automaticky. Je nepodmíněným reflexem řízením dýchacím centrem, které je uloženo v retikulární formaci v prodloužené míše. V tomto centru vznikají vzruchy, které jdou po dostředivých nervových drahách k dýchacím svalů, jež konají dýchací pohyby. Naší vůli můžeme prostřednictvím mozkové kůry tyto pohyby ovlivňovat. Můžeme zadržet dech, prohloubit či zpomalit dech nebo ho naopak zrychlit. S dechem přichází do těla kyslík, ten se krví dostává až do tkáňových buněk, kde reaguje s energeticky bohatými látkami /cukry, tuky, bílkoviny/ za vzniku energie a oxidu uhličitého, který vdechujeme. Úkolem jógy je tento proces přeměny zpomalit. Omezit zbytečný pohyb těla, snížit energii a zpomalit či zadržet dech. Tím vzniklá energie v těle zůstane a my ji můžeme využít k vyšším stupňům jógové praxe.

Předpránájámická cvičení

K uvědomění si prány v jednotlivých částech těla a v různých kvalitách využíváme systém předpránájámických cvičení. Podstatou těchto cvičení je uvědomit si dech a pránu a poodhalit jejich vzájemný vztah. Nejprve residujeme obojí na úrovni hrubohmotného těla – s nádechem vstupuje do těla vzduch a přichází prána, s výdechem vzduch s pránou odchází. V těle střídavě mírně vzrůstá a klesá napětí. Všimněte si, co dělá tato změna s naší vitalitou. Střídá se aktivita a útlum. Nádech je symbolem přijímání, výdech vydávání či odevzdávání. Nakonec vnímáme pulzaci prány. Jako pomocné techniky volíme nácvik plného jógového dechu, hatény, některé hasta mudry.

Další stupeň nácviku již využívá různých typů dechů k tomu, abychom se naučili pránický tok kontrolovat, ovládat ho a sledovat odezvy v jemněhmotném těle. Někdy bývá označován termínem prána nigraha. Všímáme si například průchodu dechu přední částí těla od pupku až po adžňu nebo průchodu zadní části těla od múladháry k adžňa čakře. Také je třeba věnovat pozornost střídání nosních dírek. Dýchat začínáme vždy dírkou, která je otevřená, výdech jde dírkou blokovanou. Snažíme se prodlužovat dech a do praxe zařazujeme různé mudry a bandhy.

Nejvyšší stupeň nácviku, skutečná pránájáma, již pracuje s expanzí, rozšířením energie po těle. Příkladem je obrácení proudu apány směrem vzhůru kanálem idy, dále prány dolů kanálem pingaly a jejich spojení po čas zádrže dechu v manikúře se samánou. Při následné koncentraci /dháraně/ spojením těchto tří prán dojde k aktivaci udány a vjámy, co je podmínka pro probuzení kundaliny. Tyto techniky se někdy označují jako prána vidja a jejich osvojení může probíhat jen pod dozorem gurua.

VII.

PRÁTJÁHÁRA

Pratjáhára je pátým stupněm Patanjaliho osmidílné stupnice jógy. Jí počínaje mluvíme o vnitřní józe /antaranga/ nebo-li o vyšších stupních jógy apod. Tyto poslední čtyři stupně cesty rádžajógy jsou již orientované dovnitř člověka, na jeho mysl, nerozvinutí všech kvalit mysli a jejich možnosti. Zahrnují pozorování, zkoumání, reflexi, rozvažování aj. Taková praxe zastavuje příchod vzruchů do mysli a do vědomí člověka a umožňuje mu ty stávající vyčerpat. Stává se skutečnou sádhanou čili duchovní praxí.

Prátjáhára znamená odtažení pozornosti smyslů od vnějšího podnětu /předmětu/ a její obrácení dovnitř. Protože smysly jsou úzce propojeny s myslí a jen prostřednictvím mysli si uvědomujeme, že smysly něco zachycují a co to je, musí být výchozím bodem technik prátjáháry zaměření se nejdříve na mysl a teprve potom na smysly. Smysly neposkytují jen vjemy a počitky, ale také umožňují, aby z nich mysl nechala povstat celkový obraz o předmětu s jeho vlastnostmi, s představami, které vyvolává. To vše zaměstnává mysl a soustředí ji na věci, které nejsou podstatné. V prátjáháře tedy začínáme odtažením mysli od smyslů a jejím nasměrováním dovnitř. Když se nám tento proces podaří uskutečnit, smysly sami se stáhnou za myslí a obrátí se také dovnitř. Jako květy, které se obracejí za sluncem. Nebo květy, které se uzavírají, když slunce nesvítí.

Prátjáhára má navodit stav, kdy nenastává osobní kontakt s předmětem. Objekt je mimo nás, smysly na něj mohou být upřeny, protože je v jejich dosahu, ale mysl není v kontaktu se smysly a tak předmět nevnímáme. Připomíná to situaci, pro kterou má český jazyk zvláštní označení „dívat se do blba“, nebo stav, kdy jsme zabráni do četby knihy a nevíte, co se okolo vás děje. Objekt vás nesvazuje, nepřitahuje, nevyvolává v mysli vodopád doprovodných myšlenkových dějů. Přestože jsou oči otevřené, nevidíte, i když máte uši nastražené, neslyšíte atd. Jste uvnitř království své mysli. To je pro mysl velmi těžké, pokud není něčím mocně přitahována jako je tomu například při čtení napínavé knihy. Mnohem raději se mysl toulá ve vnějším světě, je otrokem vnějších předmětů. Není vůbec snadné ji zaměřit jen na vnímání jediného smyslového orgánu, který poskytuje jen dílčí informace a pak ji přimět k obrácení do nitra.

VIII.

DHÁRANA

Dhárana je šestým stupněm a jedná se o koncentraci, která soustředí pozornost na vybraný předmět či symbol. Patanjalí řekl:“ Jógaščitta vrtti niródhah“. Jóga začíná ukázněností a omezením aktivit podvědomé mysli. Dokud si člověk zcela neuvědomí zrádnou aktivitu nižší mysli, zůstane služebníkem jejich vrtochu a nerozumných aktivit. Jednobodová koncentrace dhárany pozvedá jógína do vyšších stavů mysli, kde se buddhi neboli vyšší mysl či intelekt stává nástroje kosmické mysli.

Pomocí takového soustředění na jeden bod člověk odstraňuje přirozenost lidské mysli, kterou je neustálé těkání, potulování se. Proč je to důležité si můžeme uvést na příkladu. Necháme-li ze světla /žárovky/ vycházet paprsky do všech stran, uvidíme. Ale protože se paprsky rozběhnout do všech stran a každý z nich je slabý, nebude síla světla velká a teplo, jež přitom vzniká, na dálku neucítíme. Jestliže paprsky spojíme do jednoho svazku, jako je to např. u laseru, získáme ohromný zdroj světla, tepla a energie. Podobně sluneční paprsky dopadající na zem jsou rozptýlené, ale když je necháme dopadat na čočku, kde se spojí do jediného parsku, jejich síla dokáže zapálit oheň. Stejně je to s myslí. Rozmělníme-li mysl do jednotlivých myšlenek, je oslabená. Koncentrací se mentální síla mysli vybudí.

Koncentrace je nezbytným předpokladem pro meditaci, protože jedině je-li mysl soustředěná, jsme schopni umožnit jí poznat samu sebe. A jsme to my, kdo rozhodne, které myšlence budeme věnovat pozornost a které ne. Dhárna je setrvámí pozornosti ve stavu duševního klidu vzniklého nesledováním určitých myšlenek, představ, vznětů a duševních reakcí za nejvyššího bdění, v němž trvá vědomí sebe a vnější svět přitom nezapadne do zapomnění.

IX.

DHJÁNA

Dhjána je sedmým stupněm a zde mluvíme o meditaci či rozjímání o zvoleném předmětu, kdy pozornost je trvale upřena na předmět. Podstatou je udržet pozornost na jednom bodu. Při koncentraci s odseknutím přísun smyslových vjemů dochází k velkému zintenzivnění procesů v mysli. Výbuchy emocí, neobyčejně silné a výrazné pocity, vyhrocené prožitky, které zaznamenáváme, jsou znakem blokád mysli. Tím, že je mysl obnažená, že ji pozorujeme jakoby zvnějšku, zjišťujeme, jak se chová v našem těle. Vše je zaměřeno jen na pozorování jediné věci, myšlenky, objektu. Je však velmi těžké sledovat mysl myli. Při meditaci nastává toto pozorování samovolně a trvá velmi dlouho. Adept si je plynule vědom nepřetržitého prodlévání pozornosti u zvoleného objektu, ale zároveň vnímá přítomnost toho, kdo pozoruje, i samotný proces pozorování. Všechny techniky koncentrací a meditací na sebe navazují a mohou být současně provozovány v jógové praxi. Mají nám pomoci zocelit tělo a naučit obracet pozornost dovnitř, soustředit ji na zvolený bod a myšlenky obrátit k duchovním cílům. Přitom dojde k očištění těla i mysli a vědomí získá nové zkušenosti, aby bylo připraveno pro osmý a konečný stupeň.

Meditace není „myšlení“, jak si mnozí chybně myslí. Myšlení, duševní činnost, vytváření představ, uvažování a kontemplace, to však jsou formy aktivity mysli i mozku a nepatří na vědomou úroveň mysli. Meditace je transcendentální stav, ve které, je-li vědomí přítomno, je to“vědomí vědomí samotného“, je to stav za myslí nebo nad myslí. Je to stav bez myšlenek.

SAMADHI

Samádhi je poslední osmý stupeň Patanjalího stezky a nazývá se úplným pohroužením, rozplynutím, sjednocením. Samádhi je kosmické nebo univerzální vědomí. Tak jako jiné aspekty života i samadhi má mnoho rysů a stupňů: od krátkých okamžiků až k přirozeným a trvalým stavům. Počáteční stupně jsou označovány jako savikalpa-samádhi, vyšší a hlubší fáze jako niravikalpa-samádhi. Teprve při dosažení stadia nirvikalpa-samádhi je to skutečné sandhi. Osobnost, která zažívá tento stav, se označuje jako dživan-mukta, osvobozená duše, realizovaný duch.

XI.

Původně byla rádža jóga rozdělena na dvě velké skupiny, na vnější aspekty této cesty, kam patří první čtyři stupně a na vnitřní jógu se zbylými čtyřmi stupni. První větev se zabývá změnou vnějších atributů osobnosti a jejího chování, kdy se člověk učí rozpoznat a ovládnout vzruchy, které přicházejí z okolního světa a narušují jeho klid. Druhá větev je již orientována dovnitř, na mysl člověka, na rozvinutí všech jejich kvalit a možností. Zahrnuje pozorování, zkoumání, reflexi, rozvažování aj. Taková praxe zastavuje příchod vzruchů do mysli a do vědomí člověka a umožňuje mu ty jsoucí vyčerpat. Stává se skutečnou sádhanou /duchovní praxí/.

Celý systém rádža jógy je z cest jógy nejvíce zaměřen na postupnou praxi namířenou k cíli. Někteří ho považují za nejpraktičtější a nejvědečtější. Zájemci, kteří se budou držet všech výše uvedených instrukcí, mohou dojít k cíli. Bez víry v existenci nejvyššího bytí však není možné tuto cestu dokončit.

Myslím si, že i přes to, že kniha vznikla ještě v době před naším letopočtem, je velmi nadčasová a je cenným materiálem i pro současného člověka. Nazvala bych jí „BIBLÍ JOGÍNA“ a doporučuji ji přečíst úplně každému. Není možné, aby se člověk po jejím přečtení minimálně nezamyslel a nezačal přemýšlet tak trošku jinak. To by totiž mohl být začátek nové cesty životem – cesty, která by směřovala k přirozenému stavu bytí. Je však potřeba věnovat četbě hodně času a k veršům se vracet i vícekrát, třeba i celý život. Pochopit tuto literaturu je záležitostí dlouhodobou a často je potřeba mít učitele, který nám může podat vysvětlení. Jsem přesvědčená, že by pak život na této planetě byl mnohem „jemnější“.

Seznam použité literatury:

UNIJÓGA, napsali Ivana a Jan Knaislovi 2007, nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA 2007, ISBN 978-80-7306-324-5
JÓGA krok za krokem, autor Dr. Svámí Gítánanda Giri, nakladatelství Dobra a Fontána 1999, přeložila ing. Míla Mrnuštíková
www.vedskajoga.cz
www.vegan-web-stranky.cz